ROZHOVOR S JAROSLAVEM ŠPAČKEM

Historiku, archeologu a emeritnímu řediteli Muzea města Čelákovic jsme položili deset otázek k historii Čelákovic. 

1/ Čelákovice jsou spojeny s košíkářstvím, co způsobilo, že se zde toto řemeslo prosadilo?

Ve dvacátých letech 19. století za nastalé konjuktury se ukázalo, že se dá vydělat na všem, co obnáší malé výrobní náklady. V té době je taky v našem městě doloženo již 6 domkařů, kteří si přivydělávali pletením košů pro zemědělské potřeby. Z počátku získávali vrbové proutí volně rostoucí kolem Labe, později při narůstající poptávce si již zakládali prutníky. Hlavně v zimním období a díky velkému zájmu o toto zboží, se provozování košíkářského řemesla postupně šířilo do dalších rodin. Odbytu tohoto zboží se postupně ujalo i několik faktorů – kteří pletené zboží od košíkářů vykupovali a ve velkém prodávali do vzdálenějších lokalit včetně Prahy. Výroba se v řadě dílen přeorientovala na tzv. lepší zboží, mezi které patřil i pletený nábytek. Svojí jakostí výrobky získávaly na jméně a to se odrazilo vývozem nejen do zemí celého Rakouska-Uherska, ale i do Itálie, Ruska, Srbska a Švýcarska, ve kterém byla velká poptávka po tzv. "copáku", kam byl vyvážen jako "Czelakowitzer Korb". V roce 1880 měly Čelákovice kolem 250 domů a 200 evidovaných košíkářů, kteří si založili i své vlastní družstvo. S nástupem industrializace a vznikem zdejších továren, začalo řemeslo postupně upadat a košíkáři postupně vymírat. V padesátých letech minulého století jsem znal asi 10 košíkářů. Jistě si řada starších občanů vzpomene na expozici košíkářství, slavnostně otevřenou v roce 1991 v rodném domku malíře Čeňka Jandy. Bohužel expozice byla před lety pro mě z nepochopitelných důvodů zrušena současným vedením muzea a objekt na kterém měla být umístěna pamětní deska, je dnes ne zrovna důstojně využíván. 

2/ V roce 2004 jste napsal i obsáhlou stať o pamětních křížích, božích mukách a kapličkách. Která z těchto památek Vám přijde nejpozoruhodnější a proč?

Ano, byl jsem spoluautorem s tehdejším mým kolegou dr. Skružným. Všechny mají svojí historickou hodnotu. Nejvíce a nejznámější je určitě výklenková kaple se sochami andělů, což je zbytek rozsáhlé eremitáže sv. Václava, založené hrabětem Šporkem. Jinak v okolí upoutává pozornost zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže, viditelná z dálnice D 11 u nedalekého Bříství. Ale u nás jistě za pozornost stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1723 umístěná při ústí Kostelní ulice. 

3/ Mnoho krásných historických budov se do dnešních dnů nezachovalo, například kvůli stavbě politické školy musel být zbourán krásný dům s barokním štítem v Rybářské ulici. Nyní se bourá i dům spojený s J. V. Sedláčkem. Proč se nepodařilo historické centrum více ochránit?

Dům č. p. 102 v Sedláčkově ulici. Stav kolem roku 1945. 

Bohužel, na to neumím přesně odpovědět, kdo za tím stál, ale dělo se to se souhlasem a možná i na přání "osvíceného" vedení města. Krajský projektový ústav počátkem 70. let minulého století zhotovil studii a podle ní se jelo. Jen díky listopadu 1989 zůstala část starší zástavby města zachovaná. I když návrhy na ochranu byly, u vedení města to neprošlo. Co se týká domu v Sedláčkově ul., to byl původně barokní dům s mansardovou střechou a byl zapsán jako chráněná kulturní památka. Po roce 1972 tehdejší předseda NV prosadil na ministerstvu kultury zrušení jeho ochrany a již v roce 1975 byl částečně ubourán a tak ztratil svou historickou hodnotu. Podařilo se mně z něho zachránit a přenést do muzea pamětní desku J. V. Sedláčka a barokní mříž z okna. 

Zbořený dům č. p. 185 v Rybářské ulici.

V Rybářské ulici pod radnicí vedle dřívější hasičské zbrojnice, v dnešní proluce pod Galerií u Radnice, stával domek čp. 185 se štítovou orientací, kde je k r. 1780 zmiňována pekárna. Měl mansardovou střechu pěkný barokní štít s volutami po stranách a na jeho vrcholu stála keramická váza. Před r. 1970 začal sloužit jako skladiště nepotřebného inventáře Městského N. V. Někdy ke konci r. 1975 se podařilo objekt získat pro potřeby muzea, se záměrem instalovat v něm expozici "Čelákovické košíkářství". Pomoci členů muzejního kroužku byly vnitřní prostory vyčištěny, provedena nová elektroinstalace, místnosti upraveny a vymalovány. Než jsem mohl expozici realizovat, přišel příkaz objekt vystěhovat a opustit pro naléhavou potřebu vytvoření průjezdu na staveniště budoucí Krajské politické školy. Domek v r. 1977 zbořily, auta tudy nejezdily a KPŠ už také neexistuje. Hlavně, že další zajímavá památka ve městě byla zničena.

4/ Záluží byly do roku 1960 samostatnou obcí. Zachovala se jejich kronika a bylo by vhodné ji vydat knižně, jako již vyšly kroniky Čelákovic a Sedlčánek, na kterých jste se podílel?

Zálužskou kroniku jsem měl před řadou let v ruce. Je v ní popsáno jen několik stránek, a to historií přepsanou z vydaného díla J. V. Práška v roce 1911.

5/ Mělo by čelákovické muzeum zpřístupňovat své sbírky a archiválie na svém webu?

To samozřejmě by muzeum mělo, řada archivů a muzeí to již provádí a ve světě je to běžné. 

6/ V Přerově nad Labem mají skanzen lidové architektury Polabí. V Čelákovicích se nám do dnešních dnů zachovala kolonie dělnických domků u někdejších kovohutí. Stálo by zato některý z domků zpřístupnit veřejnosti s expozicí dělnického bydlení na počátku 20. století?

Jistě by to byla zajímavá a poučná ukázka ze života na počátku 20. století. Neuvědomuji si ale, že by tam byl zachovaný objekt v podobě, kterou kolonie měla po výstavbě v roce 1906. Za současného vedení muzea, si neumím představit, že by byl zájem o něco takového. 

7/ V červenci také připadlo 60. výročí nálezu kosterních pozůstatků tzv. "čelákovických upírů", proč nález tehdy vzbudil takový ohlas? Našly se i jinde podobné nálezy?

Jednalo se o výjimečný nález v roce 1966. Majitel domku pan Zmek v Majakovského ulici si prováděl výkop pro vodovod od domku přes dvorek a zahrádku k prádelně, při čemž narušil hrob s lidskou kostrou. Po ohlášení SNB a ohledání doktorem Majorem jsem byl na nález upozorněn a v té době jako pracovník Archeologického ústavu ČSAV v Praze jeho ředitelem pověřen provedením záchranného výzkumu. Já jsem po řadě konzultací s kolegy zabývajícími se předně raně středověkým obdobím nález interpretoval jako pohřebiště s projevy vampyrismu a vzhledem k širším souvislostem datoval na konec tohoto období. V roce 1971 jsem pak nález publikoval v Časopise Národního muzea jako pohřebiště s projevy vampyrismu a tím se nález dostal do širšího povědomí odborné i laické veřejnosti. Časem se začaly objevovat různé polemiky a úvahy, že se mohlo jednat o popravence z mladšího období. 

Znovu jsem se k problematice vrátil a v roce 2009 ve Středočeském sborníku historickém publikoval příspěvek věnovaný této interpretaci a k soudnictví městečka Čelákovic. Přes moje upozornění, že vzhledem k tomu, že kosterní materiál byl chemicky konzervován a výsledky datování radiokarbonovou metodou nemusí být hodnověrné, byly odebrány čtyři vzorky a vynaložené desetitisíce pokryté i městem, podle mého názoru na datování nic neobjasnily. Dva vzorky nevyšly, jeden datuje materiál z hrobu č. 6 do let 1217-1282 a druhý z kosterního materiálu v hrobě č. 7 do let 1297-1407. Oponentům však uniklo, že do později datované doby hrob č. 7 z části křížil a překrýval o cca 90 cm hlouběji uložený hrob č. 6 datovaný do mladší doby a to do let 1217-1282. Moje závěry měla zpochybnit i nákladně pořízená výstava připravená muzeem v roce 2016, ke které jsem nebyl ani jako autor výzkumu přizván. Jak jsem již uvedl, nález upoutal pozornost nejen tisku, ale hlavně sdělovacích prostředků, jako našeho rozhlasu, pražské i brněnské televize a televize z Německa, Ruska i Anglie. A co se týká nálezů z jiných lokalit, samozřejmě jsou známy z řady pohřebišť, ale jedná se vždy o jednotlivé případy.

8/ Které exponáty našeho muzea považujete za nejcennější?

Já se nedívám na muzejní exponáty podle toho, jak to vidíme např. na aukcích nebo v prodejnách starožitností. Z pohledu historika má každý svou historickou a vypovídací hodnotu. Jistě mezi výjimečné exponáty náleží např. zlatá záušnice z pozdní doby kamenné, nebo nedávno v Toušeni nalezený raně středověký meč, poklad stříbrných mincí, brakteátů, nalezený v Nehvízdkách. Jistě neopominutelná je rozsáhlá sbírka krajek i některé porcelánové předměty, ale důležité místo v muzeu zaujímají i přírodovědné např. exponáty z původní sbírky arcivévody Ludvíka Salvátora Toskánského, majitele brandýského zámku.  

9/ Vloni zastupitelstvo diskutovalo i pojmenování ulice pod Šibeňákem (205 m), která se jmenuje K Šibeňáku, což mnohým přišlo morbidní. Jsou doklady, že na Šibeňáku se v minulosti konaly popravy? 

Čelákovice privilegiem uděleným císařem Ferdinandem I. měly povoleno mimo jiné užívat právo hrdelní po vzoru města Brandýsa n. L. již od roku 1558 a roku 1560 si pořídily i ortelní knihu. Na Šibeničním vrchu - Šibeňáku stávala od nepaměti šibenice, kterou povětří strhlo, a tak byla roku 1724 postavena šibenice nová. Jsou známy dvě popravy, ale až z 18. století, ale i jiné tresty jako uříznutí a přibití ucha dvěma cikánkám, za zhubení svého plodu a jejich mrskání katem kolem šibenice a vyhoštění z panství i ze země.

10/ Kdy se v Čelákovicích naposledy vařilo pivo a jaké máte nejraději? 

O vaření piva v Čelákovicích víme již od středověku. To stával pivovar na náměstí. V letech 1845-1849 byl postaven nový, jehož areál dodnes stojí. V roce 1912 jej koupil od pravovárečníku Fr. Šulc a pivo v něm vařil do roku 1925. Krátce do roku 1929 se v něm vyráběly sodovky a limonády. Výroba piva byla znovu obnovena a vařilo se v něm do roku 1938. Během války a i krátce po ní se v jeho hospodě prodávala náhražka "Pivolín". Po znárodnění pak byl přeměněn na konzervárenský podnik, pak znovu v něm byla výroba limonád a po restituci ovocných šťáv. Já moc piva nevypiju, jednou týdně se sejdu s kamarády a to si dávám "Kozla".

Děkuji za rozhovor! 

Zbyněk Chmela